I. Světová válka

Po vypuknutí války v roce 1914 narukovalo z obce Sádek postupně 136 vojínů. Z toho 46 ženatých a 87 svobodných. Padlo 23 vojínů, z toho dva se po smrti vrátili do rodné obce a byli zde pohřbeni. Zajato bylo 30 vojínů, 6 vojínů vstoupilo dolegie italské, do ruské 5 vojínů a 1 do legie francouzské, 4 vojíni vstoupili do italské domobrany. Jeden vojín byl zajat dvakrát, a to na bojišti ruském a po návratu doRakouska ještě na bojišti italském.

Čtyři rodiny měly po čtyřech vojínech ve válce – rodina Nespěšných čp. 21,Nunvářova čp.23, Coufalova čp. 97 a Šprojcarova. Čtyři rodiny po třech vojínech – Červených čp. 62, Červených čp. 98, Chlebounovi čp. 76 a Zárubovi čp. 92.

Dvacet rodin po dvou vojínech a ostatní po jednom. Stalo se tak, že do války narukoval hospodář i se svými dospělými syny. Za všechny padlé vojíny vám přiblížíme příběhy Josefa Feltla z č. p. 1 a Jaroslava Chlebouna z č. p. 76. Oba příběhy jsou zajímavé tím, že příbuzní obětí jejich těla dopravili do rodné obce.

Josef Feltl narozený 3. června 1894, svobodný syn rolníka z č. p. 1, narukoval 26.října 1914 k c. a k. pěšímu pluku číslo 98 do Jaroměře. Do boje odjel koncem ledna 1915 na srbské bojiště, odkud byl přeložen na italskou frontu poblíž města Gorice. Sloužil zde u oddílu vozatajského. Dne 15. listopadu 1915 večer se navracel od zákopů, kam vozil potraviny, zpět do stanoviště vozatajstva ve Vogersku asi deset kilometrů na východ od Gorice. Chtěl si zkrátit cestu, a proto místo po mostě přes řeku jel starým brodem, kde byla prohlubeň a voda povoz odnesla až k pilířům mostu. Okolo brodu tábořilo vojsko, vojíni mu šli na pomoc, ale nepodařilo se jim jej zachránit. Jeho tělo bylo nalezeno až třetí den po nešťastné události. Tělo bylo uloženo do dvou rakví – počítalo se již s tím, že bude převezeno. Se svolením vojenského faráře provedl pohřeb místní farář ve Vogersku. Během obřadu, když průvod vycházel z kostela za zvuku vojenské hudby, začala italská letadla místo bombardovat, vzápětí zasáhlo dělostřelectvo a pohřeb se tak zdržel. Zprávu o pohřbu podal rodině šikovatel Janeček, který se o pohřeb zemřelého postaral.

Začátkem května roku 1918 matka zemřelého Anna Feltlová sama vykonala cestu do daleké země pro tělesné pozůstatky jediného syna. Pohřeb se konal v sobotu 11.května 1918 a tělo bylo uloženo do rodinné hrobky na katolickém hřbitově. Jaroslav Chleboun narozený 28. června 1893 na č. p. 76, svobodný syn rolníka, narukoval dne 25. srpna 1914 do Vysokého Mýta k c. a k. pěšímu pluku číslo 30. Na ruskou frontu odjel 11. listopadu 1914 vlakem až do Karpat a potom dvoudenním pochodem došel k městu Nový Sandec v Haliči. Dne 31. prosince ve čtvrtek asi v 9 hodin dopoledne roku 1914 byl raněn v bitvě poblíž uherských hranic do pravé nohy. Z bojiště byl převezen do nemocnice v Bělsku ve Slezsku a odtud byl převezen do Vídně, kde ve vojenské záložní nemocnici zemřel 20. ledna 1915. Zarmoucená rodina vypravila se do Vídně na jeho pohřeb.

Získala však povolení odvézt Jaroslava do rodné obce. Pohřeb se konal 26.1.1915 odpoledne za účasti sádeckých občanů a 30 vojínů záložní nemocnice „Sokolovna“ z Poličky, kteří darovali na jeho rakev věnec. Pohřben je na starém evangelickém hřbitově v Sádku. V roce 1935 byl slavnostně odhalen pomník padlých vojínů. Slavnostní průvod se ubíral od hostince p. Josefa Ehrenbergera za účasti důstojnického sboru z muniční továrny v Poličce, čestné čety vojenské posádky z Poličky, legionářů, místní jednotky Sokol, místní jednoty Orel, hasičského sboru ze Sádku, Kamence a Oldříše. Zásluhu na postavení pomníku měl řídící učitel Josef Uherka, pan Josef Ehrenberger starosta obce a pan Miloslav Netuka hostinský, který i finančně přispíval na výstavbu pomníku.

Padlí občané Sádku v první světové válce:

Navždy nezvěstným se stal Svoboda František narozený roku 1892, svobodný obuvník z čp. 24, který padl v Rusku do zajetí v Jekatěrinburgské gubernii. Nezvěstným se stal v srpnu 1917.